Systém známkování

Pro úlohu v modulu Workshop lze vybrat jeden z následujících způsobů známkování:

  1. Nebodováno: v tomto případě učitel nepožaduje od studentů kvantitativní hodnocení. Studenti svou práci slovně komentují, ale nebodují ji. Vyučující však poté komentáře studentů bodovat může. Toto "hodnocení hodnocení" pak tvoří základ pro závěrečnou známku studenta. Jestliže učitel studentská hodnocení neboduje, daná úloha nemá závěrečnou známku.
  2. Kumulativní: základní typ bodování. Bodování každé úlohy sestává z řady "dílčích hodnocení" týkajících se vybraných aspektů úlohy. Úloha mívá obvykle 5 až 15 těchto dílčích hodnocení (ať slovních či kvantitativních), konkrétní počet závisí na rozsahu a složitosti úlohy. Přípustná je i úloha s jediným hodnocením; hodnocení je potom prakticky stejné jako u modulu Úkol.

    Dílčí hodnocení Části mají tyto tři charakteristické rysy:

    1. POPIS. Měl by jasně stanovit, který aspekt úlohy je předmětem hodnocení. Jestliže se jedná o hodnocení kvalitativní, je dobré přesně stanovit, co se považuje za výtečné, průměrné a slabé.
    2. STUPNICE. K dispozici je několik předem připravených stupnic, od jednoduchého ANO/NE přes vícebodové stupnice až po klasickou (stobodovou) procentuální stupnici. Každé dílčí hodnocení má svou vlastní stupnici, která by měla zvolena podle povahy hodnoceného aspektu. Mějte na paměti, že stupnice neurčuje význam dílčího hodnocení při výpočtu výsledné známky. Pokud nastavíte u příslušných hodnocení stejnou váhu, bude mít dvoubodová stupnice stejný "vliv" jako stobodová.
    3. VÁHA hodnocených podčástí. Podčásti mají standardně stejnou důležitost při počítání celkového obodování úlohy. To lze změnit udělením váhy větší než jedna důležitějším částem a váhu menší než jedna méně důležitým částem. Změna vah NEovlivní maximální počet bodů, tato hodnota je stanovena parametrem maximálního počtu bodů pro úlohu pro spolužáky. Vahám mohou být přiděleny negativní hodnoty, což je vlastnost v testování.
  3. Bodování podle počtu chyb: U tohoto typu úlohy jsou odevzdané úkoly obodovány pomocí stupnice ANO/NE. Bodování se opírá o "bodovací tabulku", která znázorňuje vztah mezi počtem "chyb" a navrženým bodovým hodnocením. Příklad - v úloze má být zastoupeno šest důležitých částí. Bodovací tabulka zobrazí navržené bodování pro případ, kdy všechny části jsou přítomny, jedna chybí, dvě chybí apod. Jednotlivé části mohou být podle uvážení při hodnocení považovány za důležitější než jiné. Počet "chyb" je vážený součet nepřítomných položek. Každá položka má standardně váhu jedna. Bodovací tabulka bude nejspíše nelineární, navržené bodové ohodnocení pro úlohu o 10 částech může například být 90%, 70%, 50%, 40%, 30%, 20%, 10%, 0%, 0%, 0% pro úlohu o 10 částech. Hodnotitel může upravit navržené bodové hodnocení až o 20% libovolným směrem a tak udělit úloze konečný počet bodů.
  4. Bodování podle kritérií: Tento typ hodnocení se nejlépe boduje (není ale nutně nejjednodušší na organizaci). Odevzdané úkoly se bodují podle přesně definovaných kritérií v podobě výroků. Hodnotitel se rozhodne, který výrok nejlépe odpovídá dané odevzdané úloze. Bodování se řídí podle "tabulky kritérií", která doporučuje bodování pro jednotlivá kritéria. Úloha může být například posuzována podle pěti kritérií, přičemž každému kritériu je přidělen výrok. Hodnotitel pak musí zvolit jeden z pěti výroků pro ohodnocení každého z kritérií. Podobně jako v případě počtu chyb může hodnotící upravit navrženou známku až o 20% a tak získat výsledné bodování.